Koncepce Muzea
Vzhledem k tomu, že budoucími návštěvníky muzea budou již příslušníci nových generací, je nutné Sudetoněmecké muzeum koncipovat jako maximálně atraktivní, proměnlivé, multimediální a otevřené. Stálou expozici je třeba vytvořit a uspořádat tak, aby všemi svými tematickými okruhy a na všech místech umožňovala jak otevřené učení, tak myšlenkové propojení rozličných, multiperspektivně předkládaných postojů.
Multiperspektivita bude užita jako nosný prvek celého pojetí. To se týká perspektivy sudetských Němců, Čechů nebo Židů, osob politicky aktivních nebo naopak zcela bez zájmu o politiku, pohledu osob ve vedoucích funkcích i postojů obyčejných lidí. Přitom se nabízejí témata jako Mnichovská dohoda nebo Benešovy dekrety, ale stejně tak i témata běžného všedního dne. „Kompromis“ v pojetí často neuspokojí ani jednu ze stran a neodrazí někdejší „reálnou“ mnohotvárnost. Na první pohled „jednoznačná skutečnost“ byla a je mnohoznačná a mnohohlasá. Prezentace několika různých perspektiv má sice poskytnout sudetoněmeckému pohledu jasné místo, zároveň má ale umožnit pohled i na druhou stranu a dát podnět k zamyšlení o možnostech a hranicích vzájemného spolužití. Neboť není nic příznačnějšího pro ztroskotaná soužití, než rozdílné postoje, o kterých se přestalo hovořit. Multiperspektivita je tedy jedním z předpokladů toho, aby toto muzeum mohlo napomáhat pozivitnímu vývoji ve vztahu Němců a Čechů.
Muzeum je koncipováno jako tematické. Základní informace o historickém dění jsou však k dispozici ve všech prostorách muzea a rovněž v příslušném orientačním sektoru. Zamýšleno je šest tematických okruhů:
1. "Vlast" má být prezentována bez strachu z tématu: Je důležité tematizovat vlast a vzpomínku na domov a nově ji formulovat jako otázku dětských tužeb a vzpomínek, přání a snů, jako otázku ztráty a vnímání.
2. Problematika "hranice" představuje jedno z dalších tematických těžišť muzea. Jedná se o měnící se hranice všeho druhu: geografické, politické, jazykové, nábožensko-konfesní, stavovské či vnitřní hranice. Spolužití je bez určitých hranic nemožné; v procesu nacionalizace byly však vztyčeny hranice, které dříve buďto vůbec neexistovaly nebo byly v mnohonárodnostním Rakousku-Uhersku odlišně vnímány. Teprve vysídlením a novými začátky nabylo toto téma zvláštního významu. Po roce 1989 pak prošlo další proměnou.
3. Dalším tématem jsou "loajality". Zasazení sebe sama nebo někým jiným do souvislostí loajality hrálo rozhodující roli v událostech, které předcházely vysídlení. Totéž se však už v minulých staletích stávalo podnětem k válkám, revoltám a konfliktům. Je třeba ukázat, že se v prostoru tohoto příkladného setkávání německého a slovanského prvku rozvinula určitá kultura spolužití, jejíž krach přineslo teprve až 20. století.
4. "Migrace" hrála pro České země po celá staletí formující roli. Takovéto pohyby člověka v prostoru mají pro spolužití veliký význam: přistěhovalectví, vystěhovalectví i migrace za prací změnily jak samotnou odcházející osobu, tak i společnost, kterou za sebou zanechala. Reemigrace představovala šanci na transfer vědění a modernizaci. Nucená vysídlení znamenala úplné přetvoření společnosti.
5. Důležitým tématem je "zlom – hranice spolužití a vysídlení." Dvacáté století vneslo svými politickými mezníky let 1918/19, 1938/39 a nakonec 1945/46 nejzávažnější zlom do staletého spolužití Němců a Čechů v českých zemích. Zobrazení podmínek a následků těchto dějinných událostí je rovněž jedním z tematických okruhů.
6. Souvisejícím tématem je "výměna": Výměna kultury a umění, vědy, znalostí a schopností – i v atmosféře konkurence a soutěže – to vše náleží k nejproduktivnějším a nejdynamičtějším prvkům spolužití rozličných skupin.
